Světová zdravotnická organizace (WHO), agentura OSN koordinující mezinárodní ochranu zdraví, sleduje choleru jako přetrvávající globální hrozbu. Přestože v bohatých zemích tato bakteriální nemoc téměř vymizela, počet hlášených případů ve světě vzrostl z 223 370 v roce 2021 na 614 828 v roce 2025, tedy přibližně o 175 procent. V roce 2025 zemřelo ve 33 zemích téměř 7 600 nakažených, nejvíce za více než deset let. Naléhavost problému v létě 2026 ukázal Súdán, kde se cholera znovu rozšířila v podmínkách válkou poškozeného zdravotnictví a vodních systémů.
- WHO odhaduje skutečný počet případů cholery na 1,3 až 4 miliony ročně.
- V roce 2025 připadalo přibližně 70 procent hlášených úmrtí na Afriku.
- V Súdánu bylo k 10. červenci 2026 potvrzeno přes 1 330 případů a 114 úmrtí.
- Většina pacientů se může zotavit pouze s pomocí rehydratačního roztoku.
Jednoduchá léčba naráží na nedostatek bezpečné vody
Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae. Nebezpečná je především prudkou ztrátou tekutin: vodnatý průjem může bez léčby vést během několika hodin ke smrti na dehydrataci.
Základním prostředkem je perorální rehydratační roztok, tedy směs čisté vody, cukru a solí. U těžkých případů jsou zapotřebí nitrožilní tekutiny a antibiotika. Ve fungujícím léčebném středisku umírá méně než jedno procento pacientů, což odpovídá hranici, kterou WHO používá jako měřítko dostatečné péče.
Tragický rozpor spočívá v tom, že k léčbě cholery je potřeba právě bezpečná voda, jejíž nedostatek zároveň umožňuje nemoci se šířit.
Bez bezpečné pitné vody stále žijí zhruba dvě miliardy lidí. Zranitelné jsou zejména oblasti, kde růst měst předbíhá budování kanalizace, povodně či sucha narušují vodní zdroje a ozbrojené konflikty ničí zdravotní i vodárenskou infrastrukturu nebo nutí obyvatele žít v přeplněných táborech.
Oficiální statistiky zachycují jen část nákazy
Za období posledních pěti let připadalo celosvětově v průměru přibližně 481 000 hlášených případů ročně. Skutečná zátěž je ale podle WHO pravděpodobně podstatně vyšší: organizace odhaduje 1,3 až 4 miliony případů a 21 000 až 143 000 úmrtí každý rok.
Rozdíl vzniká proto, že země s největšími ohnisky často nemají dostatečné laboratorní kapacity a systémy dohledu. Globální smrtnost, tedy podíl zemřelých mezi diagnostikovanými pacienty, činila v roce 2025 přibližně 1,2 procenta.
To znamená, že u cholery nerozhoduje pouze existence účinné léčby, ale především to, zda se k ní nemocný dostane včas.
Tento rozdíl ukázala epidemie v Jižním Súdánu v letech 2024 až 2025. Mezi pacienty léčenými ve zdravotnických zařízeních dosahovala smrtnost 0,9 procenta, mezi všemi evidovanými nemocnými však 1,9 procenta. Celkem 47 procent hlášených úmrtí nastalo mimo zdravotnické zařízení. Celosvětově v roce 2024 zemřela mimo něj téměř čtvrtina obětí cholery.
Súdán ukazuje, jak rychle se může situace změnit
Před novým súdánským ohniskem skončila očkovací kampaň, která zasáhla miliony lidí, a předchozí epidemie byla v březnu 2026 prohlášena za ukončenou. Už v květnu se však nemoc objevila znovu. WHO zpočátku uváděla smrtnost 13,7 procenta, což odráželo rozpad zdravotních služeb i skutečnost, že časný dohled obvykle zachytí hlavně pacienty s nejtěžšími příznaky.
V dubnu 2026 podle WHO nefungovalo 37 procent súdánských zdravotnických zařízení. Země se tehdy nacházela ve třetím roce války.
Proti choleře existuje levná a účinná perorální vakcína podávaná ve dvou dávkách, jejíž ochrana trvá několik let. Kvůli dlouhodobě vyšší poptávce než nabídce však mezinárodní skupina vedená WHO v řadě oblastí přidělovala jen jednu dávku na osobu. Ta poskytuje krátkodobou ochranu a během probíhající epidemie umožňuje očkovat dvojnásobný počet lidí.
Historická lekce zůstává aktuální
Souvislost mezi cholerou a kontaminovanou vodou pomohl doložit londýnský lékař John Snow, který v roce 1854 vysledoval ohnisko k veřejné pumpě na Broad Street. Jeho práce se stala součástí základů moderní epidemiologie.
WHO a její partneři chtějí do roku 2030 snížit počet úmrtí na choleru o 90 procent. K dispozici jsou čistá voda, rehydratační soli i vakcíny; překážkou zůstává jejich dostupnost tam, kde jsou nejvíce potřeba. Pro země se spolehlivými vodovody a zdravotnictvím může cholera působit jako nemoc minulosti. Současná čísla však ukazují, že její ústup závisí na infrastruktuře, nikoli na zmizení samotné bakterie.
