Základní průtok v západních USA může klesnout až o 65 %

Základní průtok horských toků na západě USA by mohl do konce století klesnout o 45 až 65 %, pokud budou pokračovat současné klimatické trendy. Vyplývá to ze studie týmu vedeného výzkumníky NAU, který analyzoval 75 let měření ze 115 pramenných povodí v 11 státech. Výsledky zveřejnil časopis Earth’s Future. Přestože se výzkum týká pouze Spojených států a jeho číselné závěry nelze přenášet na Česko, upozorňuje na obecně důležitý rozdíl mezi celkovým množstvím vody a dobou, kdy je voda v krajině a tocích skutečně dostupná.

Podzemní voda udržuje toky mezi srážkami

Studie se nezaměřila na veškerou vodu protékající koryty, ale na takzvaný základní průtok. Jde o část průtoku doplňovanou podzemní vodou, která pomáhá udržovat potoky a řeky i mimo období bezprostředních srážek nebo rychlého tání sněhu.

Pramenné toky představují téměř 88 % říční sítě západních Spojených států a dodávají značnou část povrchové vody v regionu. Změny v doplňování podzemních vod proto mohou být patrné i daleko po proudu, nejen v odlehlých horských oblastech.

Studie ukazuje, že problémem není pouze možné ubývání vody, ale také její posun do části roku, kdy je poptávka lidí a ekosystémů nižší.

Tání sněhu posouvá přítok do časnějších měsíců

Výzkumníci rozdělili sledovaná povodí do čtyř skupin, od vysoko položených horských oblastí závislých na sněhu až po níže položené systémy napájené převážně deštěm, jaké se vyskytují například v jižní Arizoně a dalších suchých regionech.

Podrobnosti se mezi skupinami lišily, společný trend se však objevil ve všech: maximum základního průtoku nastává dříve než v minulosti. Vedoucí autor Caelum Mroczek vysvětlil, že sníh dříve postupně tál, doplňoval podzemní vodu a podporoval průtok během pozdního jara a léta. S růstem teplot však tání začíná dříve a větší část srážek přichází jako déšť místo sněhu.

V pozdní zimě a časném jaru tak základní průtok roste, zatímco v červnu a červenci výrazně klesá. Voda podle Mroczeka nemusí okamžitě mizet, ale přichází v jinou dobu, než kdy ji lidé a přírodní prostředí potřebují.

O budoucím průtoku nejvíce vypovídá předchozí vlhkost

Nejsilnějším ukazatelem budoucího základního průtoku byla takzvaná předchozí vlhkost, tedy míra nasycení krajiny v předcházejících měsících. Významnou roli hrály také teplota a sněhová pokrývka, zejména v horských povodích, kde sezonní sníh funguje jako přirozená zásobárna.

Odhady budoucího vývoje vznikly pomocí modelů strojového učení pro několik klimatických scénářů. Nejde tedy o přímé měření budoucnosti, ale o projekce závislé na zvolených předpokladech. Ve scénáři s vysokými emisemi by některé z nejzranitelnějších pramenných systémů mohly zaznamenat největší relativní ztráty.

Menší příspěvek podzemních vod by znamenal slabší přirozenou oporu vodních zdrojů v suchých obdobích a mohl by zvýšit zranitelnost regionu vůči suchu a požárům.

Malé pramenné toky zůstávají nedostatečně sledované

Autoři zároveň upozornili na nedostatek údajů z nejmenších toků. Mnoho pramenných systémů leží v odlehlých oblastech a není pravidelně monitorováno, přestože změny v nich ovlivňují dostupnost vody níže v povodí. Lepší sledování by proto umožnilo přesněji vyhodnocovat dlouhodobé změny a plánovat hospodaření s vodou.

Pro české prostředí z toho nelze odvozovat stejný rozsah poklesu, protože studie česká povodí nezkoumala. Výsledek však nabízí relevantní pohled pro správu vody i ve střední Evropě: samotný roční objem nemusí zachytit sezonní nesoulad mezi přítokem a obdobím nejvyšší potřeby. Studie Caeluma Mroczeka a jeho kolegů vyšla v roce 2026 pod názvem The Fate of Western Headwaters: Climate Controls on Base-Flow Decline.

Mělo by se při plánování vodních zdrojů více sledovat načasování průtoků, nebo především jejich celkový roční objem? Podělte se o svůj názor.