Jednorázová stimulace stejnosměrným mikroproudem byla v malé pilotní studii spojena s okamžitým zmenšením naměřené hloubky pooperačních jizev. U 17 pacientů klesla po jediném ošetření průměrná hloubka o 0,447 milimetru, tedy o 23,8 procenta. Výsledek ale zatím nemění standardní péči: výzkum nebyl randomizovaný, neměl kontrolní ani placebovou skupinu a sledoval stav pouze bezprostředně po terapii. Práce R. Gokala a kolegů byla přijata k publikaci v časopise Journal of Bodywork and Movement Therapies a podle autorů má především otevřít cestu k rozsáhlejším kontrolovaným studiím s delším sledováním.
- Studie zahrnovala 17 pacientů s jizvami po chirurgických zákrocích.
- Průměrná naměřená hloubka jizvy po jednom ošetření klesla o 0,447 milimetru.
- Výzkumníci porovnávali trojrozměrné ultrazvukové snímky pořízené bezprostředně před terapií a po ní.
- Studie nezjišťovala, zda změna přetrvává nebo se opakuje při dalších ošetřeních.
Ultrazvuk zachytil změnu po dvacetiminutové terapii
Prospektivní nerandomizovaná kohortová studie použila trojrozměrnou ultrazvukovou sondu s frekvencí 17 MHz. Výzkumníci měřili hloubku jizev před ošetřením a po něm vždy na stejných anatomických místech. Cílem bylo získat objektivní strukturální údaj, nikoli se spoléhat jen na vzhled jizvy nebo subjektivní hodnocení pacientů.
Každý účastník absolvoval jedno ošetření dvěma přístroji Dolphin Neurostim. Stimulace s opačnými polaritami působila z obou stran podél jizvy, vždy 30 sekund v bodech vzdálených přibližně 1,3 centimetru. Celá procedura trvala zhruba 15 až 20 minut.
Průměrný pokles hloubky o 0,447 milimetru byl statisticky významný; 95% interval spolehlivosti činil 0,264 až 0,630 milimetru a hodnota p byla nižší než 0,001.
Statistická významnost však sama o sobě neprokazuje, že změnu způsobila právě terapie. Bez srovnávací skupiny nelze vyloučit jiné vlivy spojené s měřením nebo průběhem ošetření. Studie navíc posuzovala pouze okamžitý stav, nikoli další vývoj jizvy.
Údaje o bolesti a pohyblivosti zatím chybějí
Všech 17 účastníků spontánně uvedlo zlepšení bolesti a rozsahu pohybu. Tyto výsledky ale nebyly součástí formálního měření, a proto je nelze hodnotit stejně jako ultrazvukové údaje ani z nich vyvozovat klinickou účinnost.
Autoři uvažují, že změny tvaru a struktury jizvy by mohly ovlivnit pohyblivost tkání, skluz fascií a rehabilitaci. Zatím jde pouze o hypotézy, které musí ověřit kontrolované studie. Pro pacienty to znamená, že naměřený bezprostřední rozdíl nelze chápat jako potvrzení ústupu bolesti, lepší hybnosti nebo trvalého zmenšení jizvy.
Nejdůležitějším přínosem práce proto není důkaz nové léčby, ale ukázka, že reakci jizev lze sledovat objektivním zobrazovacím měřením.
Odpovídající autor R. Gokal označil výsledky za povzbudivé a uvedl, že podporují další výzkum ve větších kontrolovaných souborech s dlouhodobějším sledováním. Takové studie by musely odlišit samotný účinek mikroproudu od placeba, běžné variability měření a přirozených změn tkáně. Teprve poté by bylo možné posuzovat praktický význam této metody pro rehabilitaci pacientů s pooperačními jizvami.
Článek „Effects of DC microcurrent stimulation on scar remodeling and tissue recovery“ nese DOI 10.1016/j.jbmt.2026.07.039.
Považujete objektivní ultrazvukové měření za dostatečně slibný základ pro další výzkum mikroproudové terapie jizev?
