Pro pacientky v Česku ani jinde zatím studie neznamená změnu léčby, nabízí však možnou cestu k přesnějšímu výběru imunoterapie rakoviny vaječníků. Japonský tým v lidských vzorcích a při pokusech na myších zjistil, že malá část světlobuněčných nádorů vykazuje vysokou aktivitu zánětlivého proteinu IL-17. Právě tyto nádory obsahovaly více aktivních imunitních buněk a v myším modelu lépe reagovaly na protilátku proti PD-L1. Výsledky vedené vědci z Kindai University a spolupracovníky z centra RIKEN zveřejnil odborný časopis Molecular Cancer.
- Výzkumníci analyzovali tkáňové vzorky a genetická data ze 180 případů světlobuněčného karcinomu vaječníků.
- Vysokou aktivitu IL-17 vykazovala přibližně pětiprocentní podskupina zkoumaných nádorů.
- V myším modelu IL-17 podpořil přítomnost a aktivaci imunitních buněk v nádoru.
- IL-17 se jeví jako možný ukazatel odpovědi na imunoterapii, nikoli jako ukazatel prognózy.
Malá skupina nádorů se lišila imunitním prostředím
Světlobuněčný karcinom tvoří v Japonsku přibližně čtvrtinu případů rakoviny vaječníků a vyskytuje se tam častěji než v západních zemích. Tento typ nádoru bývá odolný vůči protinádorovým lékům a obtížně se zvládá zejména po návratu onemocnění.
Imunoterapie využívá vlastní obranný systém organismu k útoku na nádor. U rakoviny vaječníků ale rozsáhlé klinické studie zatím jasný přínos neprokázaly. Světlobuněčné nádory jsou navíc považovány za imunologicky „chladné“, protože v jejich okolí obvykle bývá málo imunitních buněk.
Analýza 180 případů ukázala, že přibližně pět procent nádorů se tomuto obvyklému obrazu vymyká a vykazuje vysokou aktivitu IL-17 spolu s přítomností aktivovaných imunitních buněk.
Tento zánětlivý znak se objevil nezávisle na běžně používaných ukazatelích možné odpovědi na imunoterapii, mezi něž patří mikrosatelitová nestabilita a vysoká mutační nálož nádoru. To znamená, že IL-17 by mohl přinést doplňující informaci tam, kde současné biomarkery vhodnou pacientku nerozpoznají.
IL-17 změnil „chladný“ nádor v dostupnější cíl
Mechanismus vědci ověřovali na kultivovaných buňkách a v myším modelu napodobujícím lidský světlobuněčný karcinom. IL-17 podle výsledků působil přímo na rakovinné buňky a aktivoval v nich zánětlivou dráhu NF-κB. Nádorové buňky následně uvolňovaly látky, které přitahují a aktivují buňky imunitního systému.
Analýza na úrovni jednotlivých buněk zároveň ukázala, že přítomné imunitní buňky si zachovaly schopnost napadat nádor. U myší s takto vytvořeným zánětlivým prostředím vedla léčba protilátkou proti PD-L1 k delšímu přežití. Bez imunoterapie se rozdíl v přežití neobjevil.
Výsledky proto ukazují na IL-17 jako na možný biomarker účinnosti imunoterapie, nikoli jako na samostatný ukazatel toho, jak se bude nemoc vyvíjet.
Výsledek zatím nelze převést přímo do léčby
Studie kombinuje rozbor lidských nádorů s laboratorními a zvířecími experimenty. Nejde však o klinickou studii, která by u pacientek přímo ověřila výběr léčby podle IL-17. Zjištění tedy zatím neprokazuje, že testování tohoto proteinu zlepší výsledky léčby v běžné péči.
Pro české zdravotnictví by případné budoucí potvrzení znamenalo možnost lépe zacílit nákladnou a ne vždy účinnou imunoterapii na úzkou skupinu pacientek. Nejdříve ale bude nutné ověřit, jak aktivitu IL-17 spolehlivě měřit a zda podle ní lze předvídat léčebnou odpověď také v klinické praxi.
Měla by se podle vás imunoterapie více řídit novými biomarkery, i když se týkají jen malé skupiny pacientek?
