Tinnitus má v akutní a chronické fázi odlišný podpis mozku

Tinnitus doprovázejí v akutní a chronické fázi odlišné vzorce elektrické aktivity mozku, zjistila studie zveřejněná v časopise iScience v roce 2026. Výzkumníci porovnali 45 lidí s klinicky normálními výsledky vyšetření sluchu: 15 s tinnitem trvajícím méně než šest měsíců, 15 s chronickou formou a 15 zdravých účastníků bez tinnitu. U nedávno vzniklých obtíží zaznamenali nerovnováhu mezi sítí významnosti a exekutivní sítí. V chronické fázi bylo přepínání mezi těmito systémy vyváženější, což autoři vykládají jako známku přizpůsobování mozku.

Výzkum se zaměřil na tinnitus bez zjevné ztráty sluchu

Tinnitus je vnímání zvonění či jiného zvuku v jednom nebo obou uších, případně v hlavě, aniž by existoval odpovídající vnější zdroj. Podle zdrojové zprávy s tímto stavem žije přibližně 10 až 15 procent dospělých na světě.

Dosavadní neurologický výzkum se často soustředil na lidi se ztrátou sluchu. Pak je ale obtížné oddělit změny spojené se samotným tinnitem od reakce mozku na horší slyšení. Nová práce proto sledovala účastníky, jejichž výsledky běžného vyšetření sluchu byly klinicky normální.

U takových lidí mohou podle studie zůstávat skryté jemné změny ve vnitřním uchu, například ztráta spojení mezi vnitřními vláskovými buňkami a vlákny sluchového nervu. Doprovázet je může zhoršení sluchu ve frekvencích nad 8 kHz, které standardní testy neprověřují.

Normální audiogram tedy sám o sobě nevylučuje tinnitus ani jemné změny sluchové dráhy, které běžné vyšetření nemusí zachytit.

V prvních měsících převládla zvýšená ostražitost mozku

Elektrickou aktivitu výzkumníci měřili 64kanálovým EEG, které umožňuje zaznamenávat změny v řádu milisekund. EEG snímá elektrické signály na povrchu hlavy; v této práci vědci analyzovali čtyři takzvané mikrostavy odpovídající sluchové, zrakové, významové a exekutivní síti.

U lidí s tinnitem trvajícím méně než šest měsíců byla aktivnější síť významnosti, která pomáhá rozpoznávat podněty považované za důležité nebo potenciálně ohrožující. Současně klesala aktivita exekutivní sítě spojené s pozorností a rozhodováním. Autoři tento stav popisují jako nerovnováhu a zvýšenou ostražitost.

Pro samotného člověka by takový mechanismus mohl znamenat, že mozek přikládá vnitřně vnímanému zvuku větší význam a současně má menší schopnost přesouvat pozornost jinam. Jde však o výklad zjištěných síťových vzorců, nikoli o důkaz, že zaznamenané změny tinnitus způsobují.

V chronické fázi se sítě začaly znovu vyvažovat

S přechodem do chronické fáze se přepínání mezi významovou a exekutivní sítí stalo vyváženějším. Aktivita byla v čase stabilnější a v exekutivních i sluchových sítích se posouvala k pásmům delta a beta. Výzkumníci tento výsledek interpretují jako kompenzační reorganizaci, při níž si mozek vytváří nový rovnovážný stav.

Chronický tinnitus proto podle studie nemusí představovat pouhé zesílení časné fáze, ale odlišnou etapu přizpůsobování mozkových sítí.

Důležitý byl také způsob analýzy. Běžné statické porovnání konektivity žádné rozdíly mezi skupinami neukázalo, zatímco dynamická analýza funkčních sítí zachytila, jak spolu jednotlivé oblasti komunikovaly v různých frekvenčních pásmech. To znamená, že hledaný elektrický podpis může být krátkodobý a proměnlivý, nikoli trvale přítomný.

Výsledky musí potvrdit další výzkum

Rozdílné EEG vzorce by v budoucnu mohly sloužit jako biomarkery pro rozlišení nově vzniklého a chronického tinnitu a případně pomoci přizpůsobovat péči fázi obtíží. Pro klinické využití by ale bylo nutné ověřit, zda se stejné podpisy opakují i u větších a rozmanitějších skupin pacientů.

Studie pracovala se 45 účastníky a porovnávala již existující skupiny. Ukazuje tedy spojitost mezi stadiem tinnitu a elektrickými vzorci mozku, nikoli příčinný vztah ani návod k léčbě.

Mělo by podle vás vyšetření tinnitu častěji zahrnovat i metody zaměřené na aktivitu mozkových sítí a frekvence nad rámec běžného audiogramu?