Herečka Ellie Bamber, známá ze snímků Red, White & Royal Blue a William Tell, se v nově uvedeném filmu Moss & Freud ujala role modelky Kate Moss. Aby se její postavě přiblížila, začala v lednu 2022 spolupracovat s trenérem filmových a televizních herců Lukem Worthingtonem. Příprava se kvůli posunům natáčení protáhla na několik let a zkomplikoval ji také zlomený kotník. Bamber přitom odmítla hladovění, počítání kalorií i pravidelné vážení: cílem bylo změnit vzhled postupně, zachovat zdraví a dodat jí jistotu při scénách, v nichž se objevuje nahá.
- Bamber absolvovala silový trénink nejméně třikrát týdně, někdy přidala další lekce.
- Herečka ani trenér nepočítali kalorie a její pokrok sledovali pomocí fotografií.
- Jídelníček měl vytvářet nejvýše desetiprocentní kalorický deficit, aniž by jej přesně měřili.
- Po zlomenině kotníku Bamber na šest týdnů přešla na záměrný kalorický nadbytek s dostatkem bílkovin.
Odklady natáčení proměnily přípravu v dlouhodobý režim
Na samotnou filmovou přípravu se dvojice zaměřila od prosince 2022. Původně počítala s natáčením v létě 2023, to se však posunulo až na jaro a léto 2024. Před očekávaným začátkem produkce proto Bamber zvyšovala intenzitu, po dalším odkladu se vracela k udržitelnějšímu režimu.
Komplikace přišla také během práce na jiném filmu, kdy herečka spadla z koně a zlomila si kotník. Vedle návštěv fyzioterapeuta dál chodila do posilovny o berlích a s fixační botou. Worthington upravil cviky tak, aby zatěžovaly ostatní části těla.
Příprava tak nebyla krátkou dietou před kamerou, ale opakovaným hledáním rovnováhy mezi požadovaným vzhledem, pracovním harmonogramem a zotavením.
Krátké série spojovaly sílu s vyšší energetickou náročností
Základem byly intenzivní silové tréninky nejméně třikrát týdně. Někdy Bamber zvládla pět či šest lekcí, dodatečné tréninky ale trenér považoval za bonus, nikoli za povinnost.
Worthington sestavoval trojice cviků prováděných bezprostředně za sebou: jeden pro horní část těla, druhý pro dolní část a třetí pro střed těla. Jako příklad uvedl kombinaci dřepů a kliků. Samostatně jde o posilování, jejich rychlé střídání však podle něj zvyšuje metabolickou a energetickou náročnost. Bamber tak nemusela trávit v posilovně celé hodiny.
Silový trénink měl současně pomoci zachovat svalovou hmotu při mírném kalorickém deficitu. Kalorický deficit obecně znamená, že člověk přijímá méně energie, než vydává; v tomto případě však nešlo o přesně evidované hodnoty. Dvojice místo toho průběžně sledovala energii, náladu a schopnost soustředit se.
Jídelníček stavěl na přidávání potravin, ne zákazech
Bamber nechtěla režim, který by jí znemožnil dát si těstoviny nebo povečeřet s přáteli. Nepoužívala váhu a velikost porcí odhadovala orientačně pomocí rukou. Pokud potřebovala volný víkend, dopřála si ho. Trenér prosazoval vždy jednu zvládnutelnou změnu namísto několika omezení najednou.
Po většinu přípravy se herečka snažila denně sníst šest porcí brukvovité zeleniny, například brokolice nebo květáku. K snídani často pila smoothie ze zelených rostlinných surovin, ovoce, bílkovin a lněných semínek. Později jej nahradila miska se skyrem a podobnými přísadami.
Během zotavování kotníku se priorita dočasně obrátila: šest týdnů přijímala více energie a dostatek bílkovin s cílem podpořit hojení. V další části přípravy vyzkoušela přerušovaný půst, ale zachovala si pružnost. Když natáčení začínalo brzy, jedla dříve, aby měla dost energie.
Role odkazuje k odlišnému obrazu modelingu devadesátých let
Kate Moss byla v devadesátých letech spojována s estetikou označovanou jako „heroin chic“ a média ji často zachycovala v klubech s cigaretou. Sama v roce 2017 deníku The Guardian řekla, že dříve nejedla saláty ani nechodila do posilovny. Bamber tedy ztvárňovala člověka, který v daném období nepůsobil jako zastánce dnešního fitness životního stylu.
Pro herečku to znamenalo vytvořit podobný vzhled metodami, které neměly kopírovat tehdejší životní návyky Moss ani ohrozit její vlastní zdraví.
Její postup zároveň nelze chápat jako univerzální návod na hubnutí. Šlo o dlouhodobou přípravu na konkrétní roli vedenou trenérem a upravovanou podle zranění, pracovního programu i toho, jak se Bamber cítila. Význam jejího přístupu spočívá především v tom, že filmová proměna nemusí automaticky znamenat extrémní omezení nebo hladovění.
Měly by filmové produkce při tělesných proměnách herců klást větší důraz na udržitelné metody než na co nejrychlejší podobnost s předlohou? Podělte se o svůj názor.
