Hebrejská univerzita v Jeruzalémě je výzkumná instituce, jejíž tým nyní popsal možný zdroj genetické nestability nádorových buněk. Podle zprávy univerzity z 2. srpna 2026 mohou buňky při mimořádně intenzivním zapínání genů nezbytných pro růst poškozovat vlastní DNA. Výzkum vedl doktorand Osama Hidmi pod dohledem profesora Ramiho Aqeila a výsledky vyšly v časopise Science Advances. Vědci zjistili, že závažné zlomy DNA se soustřeďovaly v genech řízených takzvanými super-enhancery, tedy regulačními oblastmi, které udržují vysokou aktivitu blízkých genů.
- Tým mapoval dvouřetězcové zlomy, při nichž jsou přerušena obě vlákna molekuly DNA.
- Poškození se nesoustřeďovalo náhodně, ale v genech ovládaných super-enhancery.
- Opakované opravy mohou zanášet chyby a umožnit další hromadění mutací.
- Výsledky naznačují možné cíle budoucí léčby, nikoli hotový léčebný postup.
Super-enhancery udržují růstové geny ve vysokém výkonu
Nádorové buňky potřebují silně aktivovat geny, které podporují jejich dělení, přežití a zachování buněčných programů nutných k pokračujícímu růstu. Super-enhancery v tomto systému fungují jako výkonné regulační spínače: zvyšují aktivitu genů ve svém okolí a pomáhají udržovat programy podporující nádor.
Nová práce naznačuje, že tato výhoda má pro buňku také fyzickou cenu. Když zůstávají určité geny nepřetržitě vysoce aktivní, vzniká v příslušných úsecích DNA napětí, které může vést až k jejímu přerušení.
Proces, který nádoru pomáhá růst, tak může současně vytvářet místa náchylná k závažnému poškození genetického materiálu.
Mapy genomu odhalily opakovaný cyklus poškození a oprav
Pomocí citlivé metody genomového mapování vědci sledovali, kde vznikají dvouřetězcové zlomy. Ty patří mezi závažné druhy poškození, protože zasahují obě vlákna DNA. Zlomy nebyly po genomu rozmístěny náhodně; shlukovaly se uvnitř genů řízených super-enhancery.
Tým současně sledoval přirozený buněčný poplašný signál, který označuje poškozenou DNA a přivádí k ní opravné mechanismy. Výsledky ukázaly, že nádorové buňky v těchto vysoce aktivních oblastech DNA opakovaně poškozují a následně opravují.
Oprava umožňuje buňce přežít, při každém takovém zásahu však může vzniknout drobná chyba. Pokud se cyklus opakuje, mohou se mutace postupně hromadit. Podle autorů by některé z těchto změn mohly nádoru pomoci získat nové vlastnosti, například lépe snášet stres, šířit se nebo hůře reagovat na léčbu.
To znamená, že genetická nestabilita nemusí být pouze vedlejším důsledkem rakoviny, ale v některých případech může přímo souviset s intenzivní aktivitou, kterou nádor potřebuje k růstu.
Slabé místo nádoru zatím představuje výzkumnou možnost
Stejná závislost, která nádorovým buňkám umožňuje udržovat růstové geny v chodu, by podle vědců mohla být také jejich zranitelným místem. Budoucí terapie by se mohly pokusit narušit aktivitu řízenou super-enhancery nebo omezit schopnost nádorové buňky opravovat vzniklé zlomy.
Jde však o možný směr vývoje, nikoli o ověřenou léčbu. Mapování ukázalo souvislost mezi vysoce aktivními oblastmi a poškozením DNA; samo o sobě neprokazuje, že stejný mechanismus bude stejně významný u všech nádorů. Pro případné využití by navíc bylo nutné ověřit, zda lze tento proces zasáhnout tak, aby léčba působila dostatečně cíleně.
Praktický význam studie spočívá v tom, že propojuje dvě známé vlastnosti rakoviny — silnou aktivaci růstových genů a nestabilní genom — do jednoho možného mechanismu.
Považujete cílení na schopnost nádorových buněk opravovat vlastní DNA za slibný směr, nebo by podle vás mělo mít přednost omezování samotné aktivity růstových genů?
