Pro české čtenáře má nový objev význam především kvůli zpřesňování klimatických modelů, nikoli jako bezprostřední předpověď počasí v Česku. Mezinárodní tým vedený Birminghamskou univerzitou zjistil, že tající arktický led ve spojení s mořským životem a slunečním zářením podporuje vznik částic, na nichž se mohou tvořit oblačné kapky. První terénní důkazy tohoto mechanismu vědci získali u Grónska a v Davisově průlivu během expedice v roce 2022. Studii zveřejnil 5. srpna 2026 časopis Nature Geoscience.
- U okraje mořského ledu vzrostl během jednoho dne počet částic schopných vytvářet oblačné kapky až padesátinásobně.
- Nové částice vznikaly během více než 80 procent slunečných dnů sledovaných v této části Arktidy.
- Proces využívá sloučeniny jódu, síry a organické látky pocházející z moře, ledu, pobřeží i souše.
- Popsaný mechanismus zatím není zahrnutý v současných klimatických modelech.
Na hranici ledu a oceánu vzniká chemická směs
Výzkumníci shromažďovali data na palubě britské výzkumné lodi Royal Research Ship Discovery na jaře a v létě 2022. Nejsilnější projevy zaznamenali v okrajové ledové zóně, tedy v pásu, kde se otevřený oceán setkává s tajícím mořským ledem a kde jsou mořské řasy nejproduktivnější.
Do vzduchu se zde uvolňují sloučeniny jódu z oceánu, ledu a pobřežních oblastí, dimethylsulfid produkovaný mořskými rostlinami a řasami a také organické látky z oceánu či pevniny. Sluneční záření následně spouští chemické přeměny, které vedou ke vzniku nových atmosférických částic.
Kondenzační jádra jsou drobné částice, na jejichž povrchu může kondenzovat vodní pára. Pokud dorostou do dostatečné velikosti, mohou se podílet na vzniku oblačných kapek, a tím ovlivňovat vlastnosti oblaků.
Během jedné události v okrajové ledové zóně stoupl počet částic schopných podporovat vznik oblaků přibližně z 50 na 1 500 v krychlovém centimetru.
Terénní měření potvrdilo mechanismus známý z laboratoře
Podle spoluautora studie Jamese Breana z Birminghamské univerzity jde o první potvrzení tohoto chemického mechanismu v reálném prostředí. Reakce zahrnující oxokyseliny jódu a kyselinu sírovou byla předtím prokázána pouze při laboratorních pokusech v komoře CLOUD v CERN.
Tým zároveň identifikoval novou skupinu látek označovaných jako okysličené organické molekuly obsahující jód, zkráceně I-OOM. Podle výzkumníků zřejmě pomáhají čerstvě vzniklým částicím růst do velikosti, při níž už mohou ovlivňovat oblaka. Vědci uvádějí, že podobné molekuly byly pozorovány poprvé, což ukazuje na další možné cesty chemických reakcí jódu v atmosféře.
Částice se objevovaly během více než 80 procent slunečných dnů. To podle autorů ukazuje, že v pozorované části Arktidy nejde o ojedinělou laboratorní zvláštnost, ale o často probíhající přírodní proces.
Objev má změnit způsob modelování Arktidy
Oblaka ovlivňují, kolik energie se odráží zpět a kolik jí zůstává v klimatickém systému. Vedoucí studie Zongbo Shi upozornil, že větší množství nebo větší tloušťka oblaků během období oteplování by mohly urychlovat tání ledu a současně ochlazovat otevřený oceán. Výsledný vliv proto nelze odvodit pouze z růstu počtu částic; záleží také na vlastnostech vznikajících oblaků.
Protože se okrajová ledová zóna s ústupem arktického mořského ledu rozšiřuje, může mít dosud opomíjený proces pro budoucí výpočty rostoucí význam.
Arktida se podle studie za posledních 40 let oteplovala více než třikrát rychleji než světový průměr. Popsaný mechanismus však v současných klimatických modelech chybí a jeho vliv proto dosavadní projekce nezohledňují. Výzkumný tým nyní pracuje na jeho začlenění.
Pro modelování klimatu to znamená doplnění vazby mezi mořským ledem, biologickou aktivitou, atmosférickou chemií a oblaky. Přesnější zachycení těchto vztahů může zlepšit porozumění tomu, jak se mění Arktida a jak sama ovlivňuje globální klima. Samotná studie ale nepřináší konkrétní předpověď budoucího vývoje pro Česko.
Měly by klimatické modely rychleji přebírat nově pozorované přírodní procesy, nebo je nejprve důkladně ověřovat dalšími expedicemi?































