Mořská houba obstála v testu obnovy znečištěného přístavu

Manuel Maldonado vede výzkumnou skupinu v Centru pokročilých studií v Blanes ve španělské provincii Girona a zabývá se možnostmi obnovy narušeného mořského prostředí. Jeho tým nyní zjistil, že houba Chondrosia reniformis, jejíž anglické pojmenování odkazuje na podobnost s kuřecími játry, dokáže dlouhodobě přežívat v podmínkách rekreačního přístavu Marina Palamós. Během 455denního sledování tam vydrželo 91,7 procenta původních jedinců tohoto druhu. Výsledky testu pěti druhů zveřejnil časopis Frontiers in Marine Science.

Přístavy soustřeďují několik druhů znečištění

Uzavřené přístavní prostory patří k silně narušeným mořským prostředím. Hromadit se v nich mohou odpadky, ropa i toxické látky z nátěrů, které brání usazování organismů na lodních trupech. Život živočichů ovlivňuje rovněž hluk lodních šroubů, sonarů a bagrování. Balastní voda navíc může přenášet nepůvodní druhy.

Jednou z uvažovaných cest nápravy je renaturalizace, tedy cílené navracení odolných organismů, které mohou v poškozeném prostředí působit jako průkopnické druhy. Mořské houby jsou pro tuto úlohu zajímavé tím, že filtrují vodu, zachycují organické částice, patogenní bakterie, viry či těžké kovy a prostřednictvím symbiotických mikroorganismů pomáhají recyklovat živiny. Poskytují také úkryt červům, korýšům a mladým rybám.

Úspěšné přežití samo o sobě ještě nedokládá, nakolik by houby dokázaly měřitelně vyčistit celý přístav, ukazuje však, že Chondrosia reniformis může snést podmínky, v nichž ostatní testované druhy neobstály.

Čtyři druhy v laboratoři připravili na umělé útesy

Vědci vybrali pět kandidátů běžně se vyskytujících v mělké vodě u mysu Santa Anna, vzdáleného 30 kilometrů od Marina Palamós. Vedle Chondrosia reniformis šlo o druhy Corticium candelabrum, Crambe crambe, Scalarispongia scalaris a Ircinia oros. Liší se příbuzností, stavbou těla, přítomností vnitřní kostry i množstvím mikrobiálních symbiontů.

Nasbírané houby výzkumníci převezli do mořského centra v Blanes. Na keramických deskách je uchovávali v nádržích o objemu 500 litrů, kterými protékala nefiltrovaná mořská voda. Corticium candelabrum se však k podkladu nepřichytila a všichni jedinci tohoto druhu uhynuli už v laboratoři.

Desky s ostatními houbami tým upevnil na umělé útesy tvořené kovovými mřížemi s povrchem z uhličitanu vápenatého. Konstrukce byly připevněny k podvodní přístavní stěně. Zdravotní stav a přežívání organismů vědci pravidelně kontrolovali pomocí podvodních snímků a pozorování zblízka.

Schopnost pohybu a dělení zvýhodnila jediný druh

Jedinci druhů Crambe crambe, Scalarispongia scalaris a Ircinia oros se postupně zmenšovali a přežívali 20 až 165 dní. Chondrosia reniformis se naproti tomu také nepohlavně rozmnožovala. Některé původní houby a několik jejich klonů se od podkladu oddělily nebo se přesunuly přirozeným procesem, při němž přestavují tělo do fragmentů sloužících k rozmnožování a šíření.

Tato houba se dokáže přemístit z exponovaného povrchu skály do chráněných štěrbin, pokud se v okolí zhorší podmínky nebo zesílí konkurence jiných organismů. V úkrytu je méně vystavena ultrafialovému záření, znečištěným sedimentům a predátorům. Dělení jí zároveň umožňuje rozšiřovat populaci.

Pro případné projekty obnovy přístavů to znamená, že rozhodující nemusí být jen filtrační schopnost organismu, ale také jeho schopnost zůstat na místě, přizpůsobit se a rozmnožovat se.

Maldonadův tým chce přesazené houby sledovat několik let. Zaměří se především na změny ve společenstvech symbiotických mikrobů, kterých má Chondrosia reniformis ve svých tkáních velké množství, a prověří, zda jí pomáhají snášet znečišťující látky. Současně plánuje testovat další druhy.

Měly by přístavy při obnově prostředí více využívat odolné původní organismy, nebo dát přednost technickým způsobům čištění vody?