Centrum pro paleogenetiku ve Stockholmu využívá DNA ze starých pozůstatků k rekonstrukci minulosti lidí a zvířat. Mezinárodní tým s jeho výzkumníky nyní analyzoval genetická data 521 mamutů srstnatých z Eurasie a Severní Ameriky a zjistil, že v rozsáhlých souborech kostí spojených s lidskou činností převažovaly samice. Studie zveřejněná v časopise Current Biology tím přináší nový argument do dlouhodobé debaty, zda mamutí kosti na paleolitických lokalitách nahromadili lidé, nebo zda tam zvířata převážně uhynula přirozeně.
- Výzkumníci určili genetické pohlaví 521 mamutů, z nichž 448 nově sekvenovali.
- Na místech spojených s lidmi tvořily samice 70 procent zkoumaných jedinců.
- V přirozených nálezech byl poměr opačný: 66 procent představovali samci.
- Soubor zahrnoval 11 archeologických lokalit starých přibližně 20 000 až 30 000 let.
Rozdílný poměr pohlaví ukazuje na zásah lidí
Badatelé porovnali DNA 100 mamutů z 11 lokalit spojovaných s lidskou činností s genetickými údaji 421 jedinců z přirozených nalezišť. Na archeologických místech se kromě mamutích kostí objevují také stopy lidského zpracování potravy. U některých kostí byly nalezeny zářezy, nezhojené zlomeniny nebo zapuštěné kamenné hroty.
V přirozeném prostředí tvořily samice 34 procent vzorků a samci 66 procent. Jedním z možných vysvětlení je, že samotářsky žijící samci častěji končili v přírodních pastech, například v propadlinách či sesuvech, kde se jejich pozůstatky mohly dlouhodobě zachovat.
Na lokalitách spojených s lidmi byl poměr téměř obrácený: 70 procent mamutů tvořily samice a pouze 30 procent samci.
Podle Davida Díeze del Molina, spoluvedoucího studie, umožňuje srovnání obou typů nalezišť usuzovat, že hlavním činitelem při vzniku velkých nahromadění kostí byla lidská aktivita. To znamená, že rozložení pozůstatků nelze jednoduše vysvětlit pouze přirozenými úhyny, u nichž by se očekávalo zastoupení bližší ostatním přírodním souborům.
Proč převažovaly samice, zůstává otevřené
Samice mohly být pro lovce dostupnější, protože byly menší než dospělí samci. Výzkumníci však upozorňují, že lov nemusel být snadný: pokud mamuti žili podobně jako dnešní sloni, samice se pohybovaly v matriarchálních stádech a mohly se společně bránit.
Další možností je předvídatelnější pohyb stád tvořených samicemi a mláďaty. Hannah M. Mootsová, hlavní autorka studie, připustila, že lovci mohli na taková stáda narážet častěji než na jednotlivé samce. Archeologická místa mohla ležet na trasách pravidelného pohybu mamutů, jde však o vysvětlení založené na předpokládané podobnosti s chováním současných slonů.
Výsledky navíc nerozlišují každé jednotlivé setkání. Lidé mamuty prokazatelně někdy lovili, mohli ale také využívat už uhynulá zvířata. Mamuti jim poskytovali maso, tuk a kůže, kosti pro stavby i slonovinu používanou na nástroje, umělecké předměty a ozdoby.
Studie tak neodhaluje jedinou loveckou strategii, ale ukazuje, že vztah lidí k mamutům byl strukturovanější, než by odpovídalo náhodnému sběru kostí.
DNA odhalila také neobvyklou chromozomální mozaiku
Součástí výzkumu byl i překvapivý genetický nález u jednoho mamuta z Wrangelova ostrova. Jedinec neměl běžnou kombinaci XX ani XY, ale mozaicismus X0/XX: některé jeho buňky obsahovaly jeden chromozom X a jiné dva.
U lidí je tato genetická kombinace známá jako Turnerův syndrom. Podle výzkumníků jde o první zdokumentovaný případ takového mozaicismu u vyhynulého druhu. Nález zároveň ukazuje širší význam rozsáhlých souborů staré DNA: kromě vývoje druhů mohou pomáhat rekonstruovat chování zvířat i způsob, jakým s nimi pravěcí lidé zacházeli.
Považujete rozdílný poměr pohlaví za přesvědčivý důkaz cíleného lovu samic, nebo spíše za stopu předvídatelného pohybu mamutích stád?
