Nižší příjem cukru před narozením a během prvního roku či dvou let života souvisel s nižším rizikem demence o desítky let později. Vyplývá to z observační studie 64 737 lidí narozených ve Spojeném království před a po skončení poválečného přídělového systému na cukr, kterou 29. července 2026 zveřejnil časopis Neurology. U osob vystavených omezení před narozením a do jednoho roku věku vědci zjistili o 21 % nižší riziko, při omezení do dvou let o 23 %. Autoři zdůrazňují, že výsledky ukazují pouze souvislost a neprokazují přímou prevenci demence.
- Studie zahrnovala 64 737 lidí narozených před a po ukončení britského přídělového systému na cukr.
- Nižší spotřeba cukru v raném životě souvisela s poklesem rizika demence o 21 až 23 %.
- U skupin s nižší spotřebou se diagnóza demence objevila v průměru o 2,6 roku později.
- Observační výzkum neprokazuje vztah příčiny a následku.
Přídělový systém umožnil porovnat různé skupiny
Cukr byl ve Spojeném království na příděl během druhé světové války i po jejím skončení a v roce 1953 se opět stal široce dostupným. Výzkumníci proto rozdělili účastníky podle toho, zda omezení zažili před narozením a během prvního roku života, před narozením a do dvou let věku, nebo se narodili až po skončení přídělového systému.
Historická změna dostupnosti cukru tím vytvořila podmínky pro srovnání lidí s rozdílnou zkušeností v nejranější části života. Nešlo však o kontrolovaný experiment, ve kterém by vědci účastníkům určovali jídelníček.
Ve skupině 15 025 lidí, na něž se přídělový systém vztahoval před narozením a během prvního roku, se demence rozvinula u 388 osob. Mezi 15 256 účastníky vystavenými omezení do dvou let věku bylo zaznamenáno 456 případů. Ve srovnávací skupině 23 774 lidí narozených po skončení přídělů dostalo diagnózu 504 osob.
Po zohlednění věku, pohlaví a zdravotních faktorů, jako jsou vysoký krevní tlak a cukrovka, činil rozdíl v riziku demence 21 %, respektive 23 %.
Rozdíl se projevil také v době diagnózy
Výzkumníci vyhodnocovali zdravotní záznamy od doby, kdy bylo účastníkům v průměru 55 let, a sledované období dosáhlo až 15 let. U lidí s nižší spotřebou cukru v raném životě byla demence diagnostikována v průměru o 2,6 roku později.
Menší část účastníků podstoupila rovněž vyšetření mozku. U lidí s nižším příjmem cukru v raném věku snímky ukázaly větší celkový objem šedé hmoty a méně hyperintenzit bílé hmoty, které jsou ukazatelem poškození mozkové tkáně.
Výsledky naznačují možný dlouhodobý význam výživy v těhotenství a raném dětství, samy ale nestačí k určení konkrétního stravovacího doporučení.
Observační studie nemůže potvrdit příčinu
Zásadním omezením výzkumu je jeho observační a retrospektivní povaha: opíral se o historické okolnosti a zdravotní záznamy, nikoli o průběžné sledování předem vytvořených skupin. Statistické zohlednění známých zdravotních faktorů může některé rozdíly omezit, nemůže však vyloučit všechny další okolnosti, v nichž se skupiny mohly lišit.
To znamená, že zjištěný pokles rizika nelze vykládat jako důkaz, že samotné omezení cukru zabrání demenci. Autor studie Jiazhen Zheng z Hongkongské univerzity vědy a technologie v Kantonu uvedl, že omezení přidaných cukrů během těhotenství a kojeneckého věku může být jedním z prospěšných kroků, současně však zdůraznil potřebu dalšího výzkumu před tvorbou strategií veřejného zdraví.
Měly by podle vás podobné observační výsledky ovlivnit veřejnou debatu o výživě v těhotenství a raném dětství, nebo je nutné počkat na přesvědčivější důkazy?
